Co znamená zůstat člověkem v době umělé inteligence?

Každý rok se těším na Týden inovací – pro mě je to jako vydat se tisíce kilometrů daleko, jen abych získala nový pohled na svět tady doma. Diskuze o inovacích a umělé inteligenci mi letos znovu připomněly, že tohle téma není jen o technologiích, ale hlavně o nás samotných.

To, co ve mně nejvíc zůstalo, bylo poselství, že inovace a AI jsou o odvaze přiznat, že ne vždy víme, kam směřujeme, o schopnosti udržet kritické myšlení, o věrnosti vlastním hodnotám a o připomínání toho, co nás dělá lidmi.

Nejvíce mi utkvěly panely:

• The Big Picture: Budoucnost inovací, technologií a lidstva

• Jak nastavit náš vztah k umělé inteligenci – kdo drží morální kompas, když AI přebírá otěže?

• Vládnutí inteligenci: směřujeme ke globální dohodě o etice a regulaci AI?

• Psychedelika a duševní zdraví – nová oblast terapie

• Budoucnost evoluce lidstva – zdokonalujeme se?

I když to na globální úrovni často vypadá jako mocenský boj velkých hráčů, věřím, že každý z nás má schopnost ovlivnit budoucnost – skrze hodnoty, které zastáváme, a morální kompas, podle kterého se rozhodujeme. Z toho se odvíjí i vliv, který máme na organizace a komunity, jichž jsme součástí.

Pokud si ale chceme zachovat to, co je na nás lidské, musíme zůstat propojeni sami se sebou. A právě tady nám může pomoci příroda – připomíná nám naši vlastní podstatu a pomáhá nám vracet se zpátky k sobě. Tento motiv se objevil i v panelech o psychedelikách a o budoucnosti evoluce lidstva. V době, kdy čelíme celosvětové krizi duševního zdraví, může být návrat k sobě jedním z nejdůležitějších způsobů, jak si lidskost uchovat.

Totéž platí i pro umělou inteligenci. Máme svobodnou vůli – je tedy čistě na nás, kdy a jak ji použijeme, a kde si vědomě zvolíme, že to zůstane na nás, na lidech.